Průvodce historií instalatérského řemesla – část 3.
Od starověkých akvaduktů a umění instalatérů a inženýrů Římské říše se v našem historickém seriálu dostáváme dál. Zjistili jsme, že popis instalatérské profese je dodnes vlastně stejný: od nejstarší historie jde především o sestavování a instalaci trubek, řízení proudění vody, odpadu a odvodňování. Na první pohled banalita, ve skutečnosti činnost, na které je závislé zdraví, život a celá moderní společnost.
Využití dřevěného sudu pro koupel v době středověku.
Nebezpečné koupání…
Při pohledu na dnešní svět musíme uznat, že vodovodnímu systému starých civilizací mnohé dlužíme. Když římské impérium padlo (a jedním z důvodů mohla být otrava olovem, které pili Římané ve vodě), nastal v oboru instalatérství v Evropě úpadek, který trval po celý středověk. Osobní hygiena prakticky neexistovala, neboť příliš časté koupání se tehdy považovalo za nebezpečné. Soukromé koupelny si mohli dovolit jen mocní, veřejné lázně sice existovaly, ale pro většinu lidí byly velmi drahé.
V roce 1348 udeřil černý mor, který měl do roku 1350 na svědomí smrt třetiny evropské populace. Protože neexistovala veřejná kanalizace a ve městech rostly hromady odpadu, velmi se zde dařilo krysám, které byly prakticky všude. Jak známo, jsou to právě blechy na krysách, které mor roznáší. Některé vesnice přišly za epidemie moru až o 90 % svých obyvatel. I když největší morová rána přišla právě mezi lety 1348 a 1350, mor představoval výraznou hrozbu až do 15. století. Epidemie se totiž bohužel hned několikrát vrátila.
Bála se královna Alžběta I. spláchnout?
Obava ze splachovacího záchodu…
Další milník v historii instalatérství zaznamenalo jen několik privilegovaných. Koncem šestnáctého století byl královně Alžbětě I. poprvé představen splachovací záchod, který navrhl její kmotřenec John Harington. Zdroje blízké královně však odhalily, že přes její nadšení pro splachovací toaletu, se ji královna velmi bála používat.
Výraznější zlom v oboru pak přichází v roce 1664, kdy francouzský král Ludvík XIV. nařídil výstavbu vodního potrubí ve Versailles. Sice nebylo určeno pro širokou veřejnost, ale otevřelo dveře dalšímu pokroku, který bohužel přišel až o dvě století později.
V 19. století totiž našli vědci souvislost mezi nemocemi a kontaminovanou vodou. Kanalizace je proto od roku 1840 zaslouženě považována za největší pokrok ve zdravotnictví.
V dalším pokračování našeho seriálu se již zaměříme na veřejné kanalizace a vodovody v moderní době, pochopitelně včetně potrubí od společnosti Wavin, která přináší do instalatérství 21. století vědecký pokrok.
Připomeňte si předchozí dva díly o historii instalatérství? První část pojednávala o prvních starověkých systémech vodovodů a kanalizace, v druhé části jsme se podívali na vodovodní systém a kanalizaci v Římské říši.
